Domů › Průvodce regulací hmotnosti › Metabolismus

Metabolismus a geny: sacharidy, tuky a bílkoviny v programu regulace hmotnosti

Zkontroloval Dr. Daniel Wallerstorfer, molekulární biolog a zakladatel společnosti Novogenia · Aktualizováno: 15. října 2026 · Doba čtení: 8 min

Stejné jídlo, jiný účinek

Dva lidé snědí stejné množství tuku – a na váze se to projeví jen u jednoho z nich. Přesně tento vzorec našli výzkumníci, když porovnali stravu 2 141 žen z americké studie Nurses’ Health Study s běžnou variantou genu PPARG. U žen bez této varianty měly ty s nejvyšším příjmem tuků vyšší BMI než ty s nejnižším (27,3 oproti 25,4). U nositelek varianty taková souvislost nebyla – a u nich byl vyšší příjem mononenasycených tuků, jaké obsahuje olivový olej, dokonce spojen s nižším BMI (Memisoglu et al., Human Molecular Genetics, 2003). Autoři docházejí k závěru, že PPARG hraje důležitou roli v tom, jak tělo reaguje na tuky ve stravě.

Představte si sacharidy, tuky a bílkoviny jako tři paliva, která proudí do stejného motoru. Geny spoluurčují, jak je motor zpracuje: co hned spálí, co uloží do nádrže na později a co použije na stavbu. Jakmile víte, jak váš motor běží, můžete upravit směs paliva. O tom je tento článek – živinu po živině.

Sacharidový, nebo tukový typ: škála

Nekonečný spor mezi low-carb a low-fat má překvapivě smířlivou odpověď: oba tábory mají pravdu – jen u různých lidí. Geneticky se lidé pohybují na škále od citlivých na sacharidy přes citlivé na tuky až po smíšený typ. Nerozhoduje o tom jediný gen; je to vzorec napříč několika geny, jako jsou FTO, PPARG, APOA2, ADRB2 a FABP2.

Důležité pro očekávání: typ stravy je výchozí bod, který odpovídá predispozici – ne rozsudek a ne záruka úspěchu. Zda zvolený důraz obstojí v každodenním životě, ukáže po několika týdnech hmotnost, obvod pasu a to, jak se váš klient cítí. Více v genetickém příběhu Citlivost na sacharidy a váš typ stravy.

Tuky: nevyřadit, ale dávkovat

Jak silně tuk ovlivňuje tělesnou hmotnost, je zčásti dáno geneticky. FABP2 ovlivňuje, jak účinně střevo vstřebává tuk z potravy – jako vrátný, který je k někomu o něco velkorysejší. PPARG a FTO regulují, jak snadno se tento tuk pak ukládá. Určité kombinace dávají dohromady „tukově úspornější“ profil, který z tuků snáze přibírá.

Záleží i na druhu tuku. U lidí s určitou variantou APOA2 se vyšší BMI projevil jen tehdy, když jedli hodně nasycených tuků – ne když jich jedli málo. Tato interakce byla potvrzena ve třech nezávislých populacích (Corella et al., Archives of Internal Medicine, 2009). Jak takové interakce genů a prostředí fungují, vysvětluje článek Geny nejsou osud.

Co to znamená v praxi: u profilů citlivých na tuky může být řízení příjmu tuků větší pákou než u ostatních. Nejde o nulový příjem tuků, ale o to, aby množství a kvalita odpovídaly tomu, jak s nimi tělo zachází. Podrobnosti najdete v genetickém příběhu Citlivost na tuky ve stravě a vaše metabolické geny.

Bílkoviny: stavební kámen, který zasytí

Bílkoviny jsou živina, kterou mnoho programů hubnutí podceňuje. Přehledový článek shrnuje, co při hubnutí dokážou: v několika metaanalýzách přísně kontrolovaných studií vedly kaloricky omezené diety s vyšším obsahem bílkovin k většímu úbytku hmotnosti a tuku a k lepšímu zachování svalové hmoty než diety s nižším obsahem bílkovin. Jídla bohatá na bílkoviny také o něco více zasytila. I zde bylo klíčové vydržet: přínosy se projevily u těch, kdo plán s vyšším obsahem bílkovin dodržovali. Autoři docházejí k závěru, že strava s 1,2 až 1,6 g bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti denně, ideálně s nejméně přibližně 25 až 30 g na jídlo, může zlepšit kontrolu chuti k jídlu a regulaci hmotnosti (Leidy et al., American Journal of Clinical Nutrition, 2015).

Zajímavé je to ve chvíli, kdy do hry vstoupí geny. Ve dvouleté studii POUNDS LOST bylo 742 dospělých s obezitou přiřazeno k jedné ze čtyř diet s různým podílem tuků, bílkovin a sacharidů. Nositelé méně příznivé varianty FTO měli obzvlášť velký prospěch z diety s vysokým obsahem bílkovin: zhubli více hmotnosti a tělesného tuku a jejich rozložení tuku se zlepšilo výrazněji. Autoři docházejí k závěru, že dieta s vysokým obsahem bílkovin může být pro lidi s touto variantou přínosná (Zhang et al., Diabetes, 2012).

Bílkoviny také chrání svaly. Při každém kalorickém deficitu může tělo kromě tuku odbourávat i svaly, a při drastických dietách ještě více. Gen ADRB2 ovlivňuje, jak dobře se při deficitu zachovává svalová hmota. Logický závěr pro méně příznivý profil: mírný deficit, více bílkovin a silový trénink. Trénink dává tělu důvod si svaly ponechat (Zachování svalů při hubnutí a gen ADRB2). U lidí s již existujícími onemocněními by měl o vhodném množství bílkovin rozhodnout lékař.

Hlad a sytost: struktura poráží vůli

Někteří lidé mají dříve zase hlad a pocit sytosti se u nich dostaví později. Roli tu hrají geny jako FTO a APOA2; jak FTO působí prostřednictvím hormonu hladu ghrelinu, ukazuje článek Geny a hmotnost. Odpovědí není víc vůle, ale lepší struktura: bílkoviny, vláknina a pravidelné časy jídla zvyšují sytost, takže nikdo nemusí bojovat s vlastní biologií. Pomáhá také mít pochutiny mimo dohled. Více v genetickém příběhu Hlad, sytost a gen FTO.

Pohyb, nebo méně kalorií: kde je silnější páka

Jak rozdílně lidé reagují na trénink, ukazuje experiment se sedmi páry jednovaječných dvojčat. Po dobu 93 dnů cvičili dvakrát denně na rotopedu, a to 9 z 10 dnů, přičemž každý den jedli stejné množství. Jejich úbytek hmotnosti tvořil výhradně tuk; beztuková hmota zůstala stejná. Kolik ale zhubli, se značně lišilo – a dvojčata každého páru si v tom byla jasně podobná. Rozdíly odhalil i samotný trénink: při stejné zátěži někteří spalovali hodně tuku a jiní málo, přestože všichni zhruba tři měsíce trénovali a jedli stejně (Bouchard et al., Obesity Research, 1994).

Jedno vysvětlení nabízejí geny ADRB2 a ADRB3. Jsou to místa vazby pro signál „uvolni energii“ a spoluurčují, jak ochotně se uložený tuk při pohybu uvolňuje. Pro někoho je proto pohyb silnou pákou pro tělesnou hmotnost; u jiného pohne s váhou více optimalizovaná strava. To není výmluva, proč necvičit – pohyb má mnoho přínosů nezávisle na hmotnosti a nejvíce dosáhnete, když obojí funguje společně (Sport, nebo snížení příjmu kalorií a vaše geny ADRB).

Od zprávy až na talíř: přehled

Při vší genetice zůstává základem energetická bilance: hubnutí vyžaduje kalorický deficit. Geny ukazují, která cesta k tomuto deficitu je nejsnazší a z čeho by se měl skládat. Mírný, udržitelný deficit navíc chrání před návratem hmotnosti po dietě (Jak se vyhnout jo-jo efektu). A protože doporučení jsou logické závěry, patří ke každému plánu měření: hmotnost, obvod pasu, jídelní deník a to, jak se váš klient cítí. Jak z toho vytvořit program, popisuje článek Jak vybudovat program regulace hmotnosti.

Časté dotazy

Související: Citlivost na sacharidy a váš typ stravy · Sport, nebo snížení příjmu kalorií a vaše geny ADRB · Klíčové geny pro výživové poradenství

Upozornění: Tento průvodce slouží jako obecná informace pro podniky a odborníky a nenahrazuje lékařské ani právní poradenství. Genetické vlastnosti zjištěné genetickou analýzou jsou dobře zdokumentované (každý zařazený gen podporují nejméně tři nezávislé studie); doporučení z nich odvozená jsou logické závěry, nikoli vědecky prokázané skutečnosti. Předpisy se mohou měnit; chyby a změny vyhrazeny.